Dochovno s nohama na Zemi

. „PŘICHÁZÍ DOBA ZMĚN, A ZVLÁDAT TYTO SLOŽITÉ ZMĚNY BUDE JEN TEN, KDO BUDE MÍT BLÍZKO K ZEMI“, Přišlo mi při jednom výkladu. Měla jsem pocit, že změny ustojí ten, kdo má co nejblíže k zahrádce, chatičce nebo alespoň balkonu, usoudil můj rozum a byl klid. Ovšem po chvíli jsem pochopila, že blíže k zemi znamená něco jiného. Být tady a teď a stát pevně na svých nohách a ve svém životě. Tedy stát pevně na Zemi. Země je totiž bytost, která s námi vstoupila do karmické vazby. Ona nám nabízí vše co potřebujeme k životu a my se s ní spojujeme abychom prožili to, co prožít máme. Ale ouha. Naše planeta Země, tedy ta, na kterou jsme se narodili nám především nabízí svoji moudrost, sílu, hmotu. Zde si volíme přijmout a naučit se pohybovat nejen v materiálním hmotném světě, světě lidí, přírody a hlavně světě peněz. To jsou atributy, kvůli kterým jsme zvolili na svém stupni vývoje Duše právě tuto planetu. Právě tuto dobu. Ale spousta lidí přijímá ze země jen něco. Narodím se, chápu, chodím, jím, pracuji, ale to je vše. Připadá mi, jakoby zemi neviděli, nechápali. No jo, říkají někteří, když na zemi je spousta bolesti, bojů a válek, bída a utrpení, jak se tu mám cítit dobře? Už někde v minulosti jsem tu trpěl. Ale to je mýlka, Zem je Zem, ta za naše vývojové procesy, omyly a chyby nemůže. S pokorou čeká, až se k ní sehneme a spojíme své energie k jejímu i svému dobru. Při diagnostice tedy zjišťuji, jak na tom se Zemí vlastně jsme. Energii lidí dělím do několika skupin. První skupina jsou lidé, kteří se narodili, a letem světem odžijí svoje povinnosti a hotovo. Představte si, že jste přišli z vesmíru, z meziprostoru a zvolíte si kamarádku Zemi pro svoji novou lekci. Skočíte na nějakých devadesát let na návštěvu ke kamarádce Zemi, rychle k ní vlítnete, ani se nerozhlédnete, usrknete kafíčka, odsedíte poslušně svoji návštěvu a raději se na Zemi ani nepodíváte. Země Vaši návštěvu vytrpí a padla. Splněno, odkrouceno, vypráno odžito a hurá do vesmíru, nebo kam. Škoda, i tak se dá žít, ale není to moc o Životě a o Zemi už vůbec ne. Pak je druhá skupina lidí. Ve svém podvědomí se neztotožňují ani s vesmírem, který už je mnohokrát zklamal, nebo oni zklamali jeho (náročné minulé životy, náročné dětství). Ale Země je zklamala také. A tak jsou ve svém bolavém vězení, ukazují na ostatní, kteří jim nerozumí (vztahy s lidmi – jeden z aspektů planety

Země), nemají dostatek peněz (další zemský aspekt), každou chvíli si ukopnou palec, zlomí nohu nebo podvrknou kotník apod. Čímž jim Země ukazuje, že s ní nejsou dostatečně sjednocení, tedy NEUMĚJÍ V TOM CHODIT. Přizemňují se přes bolest, utrpení, závislosti a jídlo. No a pak je ještě jedna skupina a ta je na tom nejlépe. Stojí pevně na Zemi a hledají vesmír, aby se mohli spojit sami se sebou. Pro všechny tyto skupiny existuje jediné řešení. Najít cestu k Zemi. Být tady a teď a spojit se se Zemí, co nejtěsněji. Neboť Země má pro ty, kteří k ní přišli na návštěvu a celou návštěvu si vychutnají, obrovský dar. Země sáhne do své truhlice a vyndá Vaši už dávno zapomenutou moudrost. Z dob, kdy jste byli léčiteli, šamany, bylinkářkami, mudrci. Napojí vás na archetyp žen a mužů. Země nejenom dává, ale také přijímá a přijímá a přijímá. Využívá vaši jedinečnost, nápady a schopnosti pro svůj vývoj. A ten, kdo přišel na Zemi s otevřenou náručí a chce prožít každou vteřinu, dostává ten nejúžasnější dar, DAR PŘÍTOMNÉHO OKAMŽIKU. V tu chvíli se v něm spojuje duchovno, vesmír i Země, v tu chvíli vstupuje do chrámu své moudrosti, intuice a pevného postoje svého JÁ. Tedy stojí na svých nohou na Zemi a skrz něj proudí duchovno, moudro i světlo. Připomíná mi to jedno léčení. Kdysi dávno ke mně přišla jedna osoba. Při procházení minulosti jsme narazili na Atlantidu. V jednom životě byla jedním z králů, kteří když už vše na Atlantidě ukazovalo zkázu, opustili svá těla a začali hledat pomoc v astrálu. Když se vrátili, svá těla už nenašli, potopila se s Atlantidou. Odpovědí bylo – kdybyste pomoc hledali na Zemi a v Zemi, bylo by vše jinak. Země je moudrá bytost a ví. Trošku mi to též připomíná konec roku 2012, tedy domnělý konec. Meditovali jsme, modlili jsme se, ale správně jsme měli vzít smetáčky a lopatky a zamést (to mě napadá, když vidím špínu parkoviště kolem supermarketů), spojit se a uklidit to, co nám na Zemi život znepříjemňuje. Spojení se Zemí totiž přináší dar prožitku přítomného okamžiku, dar spojení se svým srdcem, dar spojení s lidmi a dar spojení s hojností. Na Zemi totiž proudí energetické toky. Představte si řeky vod, řeky prožitků, řeky slunce, řeky lásky, řeky peněz, řeky hojností, řeky a řeky a řeky....... a ten, kdo je pevně spojen se Zemí, vnímá všemi smysly její energie, tedy UMÍ V TOM CHODIT, dotýká se těchto řek a nabírá to, co potřebuje pro chvíle přítomnosti. Neboli, stojíme-li na Zemi pevnýma nohama a procítíme přítomný okamžik, vnímáme i energie, které v přítomném okamžiku ovlivňují vše v nás i kolem nás a není pak těžké využít všeho tak, jak velí naše svobodná, laskavá a tvořivá mysl. Ano, blíží se doba silných změn a jen ten, kdo bude plně stát v přítomném okamžiku a opře se o kamarádku Zemi, ten blížící se změny ustojí.

Země je tady pro něj a nenechá jej padnout. To by neuspěla ve své karmické zkoušce. Jejím úkolem je projít s námi touto zkouškou beze ztrát. Proto nelítejte někde ve vesmíru......žijte život NA ZEMI, TADY A TEĎ - vaše přítomnost a Země, to je neměnné. Vše ostatní se může změnit. Neboli jak tvrdí jedna moje kamarádka:

NEJVĚTŠÍ DUCHOVNO, JE ŽIVOT SÁM!